Historie

Vznik a zkušební provoz pracoviště v provizorních prostorách

Od začátku roku 2003 se archiváři a kurátoři postižených archivů snažili začít zamražené archiválie navracet do suchého stavu a následně do archivů. Ve spolupráci s odborníky na restaurování papíru ze Státního ústředního archivu (dnes Národní archiv), Národní knihovny a mnoha dalších se postupně sami archiváři s restaurátorskými dílnami Národního technického muzea pustili do prvních pokusů o vysoušení.

Původní vysoušecí pracoviště vzniklo v únoru 2003 rychlou přeměnou prostorů v suterénu hlavní budovy NTM – tři k tomu účelu uvolněné místnosti se narychlo upravily tak, aby mohly sloužit k vysoušení většího množství archivního materiálu. Zpočátku se jednalo o zkušební provoz, na němž se podílelo množství lidí, spolupracovali zde odborníci z jednotlivých oddělení, restaurátoři z restaurátorských dílen a velké množství brigádníků. Zlom nastal v letních měsících, kdy přišlo na pomoc mnoho studentů, především z Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli, a nově vznikající pracoviště obdrželo od Britské rady přístrojové vybavení s příslušenstvím v podobě vakuových baliček. Začaly se utvářet jasné metodické postupy pro jednotlivé materiály. Ke konci roku se vysoušecí pracoviště rozrostlo do té míry, že se osamostatnilo od restaurátorských dílen a dostalo samostatné organizační vedení.

Financovat tento projekt pomohlo NTM mnoho dárců. Nejvýznamnější dar přišel od Britské rady, která poskytla NTM vakuové baličky, vakuový stůl, sáčky na vakuování a filtrační papíry na zkoušky s vysoušením velkých formátů (tzv. sendvičovou metodou). Celou tuto akci koordinoval Jiří Vnouček z Národní knihovny v Praze, který napomáhal specifikovat potřeby jednotlivých postižených organizací.

nahoru